Úterý – den první – London Eye, Downing Street …

První, je to sice poloden, ale polodnem i končíme, takže v součtu je to Londýn za tři dny. O prvních třech dnech si můžete přečíst v prvním díle Paříž (Londýn) za tři dny. O cestě z Paříže do Londýna vlakem Eurostar je zase článek. Takže začínám s popisem našeho pobytu v Londýně.

Už během pondělí Tom u kterého jsme měli v Londýně bydlet nabídl, že si můžeme odložit zavazadla hned po příjezdu. To bylo super. Přeci jen, bez batohu na zádech, byť lehkého, se hned lépe chodí. A stejně jako v Paříži, bez batohu není kontrola u vstupů do památek a na atrakce tak důkladná. Domluvili jsme se na půl jedné, říkám, že hodina na něco přes km bude stačit, ale nakonec jsme dorazili na místo setkání o 7 minut později, zdržel nás oběd.

Čekal na nás Tomův bratr Ralph. Dovedl nás do bytu, provedl stručné školení co se kde vypíná a zapíná a jak zamykat, ovládání žaluzí. Chvíli jsem si připadal, že snad si myslel, že tam kdesi na východě žijeme v jeskyni, ale to nic. Anglicky mluvil hezky, spisovně a relativně pomalu, takže první stres nebyl pro mě takový. Přesto tedy, přišlo mi dost jiné když mluví francouz, bulhar, němec anglicky a opravdový angličan.

Po školení jsme tedy nechali batohy na pokoji v našem londýnském bytě a vyrazili do města. S ohledem na to, že jsem vybral ubytování poblíž většiny památek, k prvnímu cíli, London Eye neboli londýnskému ruskému kolu, to nebyl o daleko, asi dvacet minut chůze. S kdejakým okukováním jsme šli tak asi 45 minut. A okukovat tedy v Londýně je co.

Třeba takováhle hospůdka.

obrostlá hospoda na Drury Lane

Neustále žasnouc a stále se rozhlížejíc ze které strany nás přejede auto jsme došli na Waterloo bridge a náhle ho vidíme. London Eye, nebo, chceteli, ruské kolo.  Proti tomu v Paříži obr a to jsme ještě daleko. Zblízka prakticky nevyfotitelné. nevejde se a když ano tak je fotka divná.

London Eye z Waterloo bridge

Lístky máme na 15:15, času tedy fůra. Nakonec se ukáže, že je to tak nějak jedno, prostě jsme přišli a nastoupili, fronta žádná, nevadilo, že bylo asi tak 14 hodin teprve.

Kdo by si chtěl rovněž koupit předem, vyjde to i o dost levněji, může na oficiálních stránkách www.londoneye.com a můžete si, jako jsem to udělal já, zakoupit najednou lístek na více atrakcí.

lístek na London Eye, SeaLife, Dungeon of London a Madame Toussads

Projdeme si stánek se suvenýry, okukujeme kolo a crvkot, že budeme čekat na 15:15. Na nábřeží před kolem je k vidění živá socha tak chvíli vojáčka pozorujeme, on se občas hýbe a vydává jakési umělé zvuky. Asi to má být z nějakého filmu, nevím ale z jakého.

živá scoha u London Eye

Když nás to všechno omrzí, říkám si, no co, za zkoušku nic nedáme, fronta žádná, jdeme se tedy zkusit svézt. Navíc dcera už se moc těší, vlastně to je druhý hlavní cíl výletu. V Paříži to byla Eiffelova věž a tady je to právě ono obří kolo. Takhle, kolo nezastavuje, točí se neustále a jedna otočka trvá půl hodiny, takhle se nastupuje. Když se človek dívá z dálky, zdá se, že se nehýbe, ale když tam má nastoupiut nebo potom vystoupit, není to nic dramatického, ale přeci jen ubíhá před nohama docela svižně.

nástup do kabiny na London Eye

Bohužel, právě na nás vyšel takový ten londýnský deštík, ale i tak byl výhled na Londýn z kabiny úžasný. A tím, že bylo málo lidí, celkem nás bylo v kabině asi 10, pohodlně jsme si všichni přecházeli a prohlíželi si Londýn. Překvapení byl Big Ben, věděl jsem, že má být vedle parlamentu.

Parlament vidím, ale kde je Big Ben. Aha, to je ta věž zahalená v lešení. Jak jsme se večer dozvěděli od Toma, má to tak být i následujících pět nebo šest let než ho celý opraví. Takže už máme rezervaci u Toma 😉

pohled na parlament a Big Ben z London Eye

Po půhodině vystupujeme a že hned půjdeme na další atrakci na kterou jsem předem koupil lístek, do mořského akvária. Zase téměř žádná fronta, před námi asi dva lidé, ale že máme lístek tak nás jen pípne a jdeme. Téměř hned za vchodem povinné focení, slouží k tomu, aby měl člověk nějakou památku, ale hlavně jako nemalý zdroj příjmů. Dělají to tak všude, na kole, v muzeu voskových figurín, tady, museu zločinu.

Fotky nebo dokonce celé album si na závěr můžete koupit, ale jak jsem koukal, zájem moc velký není ani u movitější klientely, obvykle chtějí 10-25 liber. Zkusil jsem jednou vyfotit tu fotku a bylo z toho zle, ale každý si jistě představí.

London Sea life

London Sea life

Fotek mám více, ale ně všechny jsou povedené, no prostě množství rybiček, žraloků, medůz, krabů. Výše tedy dvě pro představu. Z mořského světa zamíříme pro něco k snědku, ale fish and chips dopadnou neslavně, jednak mi přijde cena docela vysoká a hlavně, ač je to něco jako bufet, začne hned u vstupu kluk takovou opravdovou angličtinou, u stolu pak holčina zase sputí tak, že jsem z toho otrávený a jdeme tedy vedle do McD.

Beru si i kafe s sebou což se ukázalo jako chyba. V centru Londýna, tedy kolem Big Benu, parlamenut, muzea války, Downing Street, no prostě nikde není žádný koš. Táhl jsem se s prázdným kelímkem až na Trafalgarské náměstí neb mi bylo blbé udělat to jako někteří chodci, že prostě kelímek postavili na nějakou zídku a šli dál. Nevím, tipuji, že je to kvůli bombám, že tam nikde nemají koše.

To jsem trochu předběhl vyprávění. Z McD se jdeme nejprve podívat na parlament a potom přes Westminster Bridge jdeme k Big Benu, bohužel tedy zcela zahalenému do lešení. Ještě se ohlížíme za velkým kolem, tady se vejde v pohodě celé. A náhodou, no cyklisty je tam jen kousek, je na fotce nejen obří kolo a další ikona Londýna, patrový autobus, ale i cyklista. Cyklistů jezdí po Londýně celkem dosta docela je tedy obdivuji jak se v tom prevozu propléítají.

London Eye a další atrakce z Westminster Bridge včetně tradičního autobusu a cyklisty

Na druhé straně jen nakoukneme na náměstí před parlamentem a vydáváme se pomalu zpět k bytu. Kolem vládních budov dojdeme ke známé Downing Street. Jak známo, dávno není průchozí pro běžné lidi, takže jen fotka slavných dveří číslo 10 z velké dálky a přes mříže.

Downing Street

Vlastně ani nejsou vidět, ale tam někde sídlí britský premiér. Pokračujeme po Whitehall, nahlédneme na nádvoří kde se konají vystoupení stráží na koních, dnes je již tedy pozdě, začíná se stmívat. Tak se pomalu dostaneme až na Trafalgarské náměstí. Na něm je, krom známého sloupu se sochou admirála Nelsona i národní galerie.

Trafalgarské náměstí

Trafalgarské náměstí pohled od galerie

Pod galerií občas nějaký pouliční umělec, s ohledem na pokročilou dobu jich tam už moc není a začíná úklid.

Trafalgarské náměstí

Cestou k bytu ještě malý nákup aby bylo něco k snídani, takže jen jogurt, chléb, šunka a za chvíli se vítáme s opravdovým hostitelem, Tomem. Nikdy se nepřestal usmívat. Rozhovor je tedy hodně jednoduchý. Musím se asi občas na tu angličtinu kouknout. dává nám různé tipy, kam zajít, děkuje za dárek, to bylo velké překvapení. Zná Studentskou pečeť a prý je to jeho nejoblíbenější čokoláda.

Ptám se ho jak je to možné a on, no potvrzje se jak je ten svět malý, vysvětluje, že jeho babička jezdívala pracovat do Liberce a právě Studenstkou pečeť mu z Čech vozila. To je ale náhoda.

V Londýně tisíce nabídek ubytování přes Airbnb a já vyberu zrovna člověka který má, pravda zprostředkovaně, nějaký vztah k Čechám. Protože nás Tom přesvědčuje, že Londýn v noci a zvláště osvětlené London Eye a parlament, že to stojí za vidění, vyrážíme po chvíli odpočinku znovu do města. Na doporučovaná místa nedojdeme, ale prohlédneme si Covent Garden Marketplace a další ulice a uličky a obchody.

kadeřnictví – holičství v Londýně

Kadeřnictví a holičství nedaleko našeho bytu. Ceny takové londýnské, ale asi na zdejší poměry běžné. Více mě zaujala otevřenost, že tam zákazník sedí tak jak kdyby na ulici, neobvyklé, zvláště takhle večer. Dojdeme pomalu k tržišti, ač google mapy tvrdí, že otevřeno, je zavřené.

Covent Garden Market

muzeum dopravy

Procházíme tak ulicemi nočního Londýna, neustále je nač koukat. Ulice plné lidí. Taková zajímavost, to bylo i v Paříži, celkem běžně se tu ulice přechází na červenou. Nikdo s tím zjevně nemá problém. Není to tak, že by lidi skákali pod auta, ale jak nic nejede tak se dav vydá. A dav je tu téměř všude.

Když už procházení máme dost, vracíme se do bytu. Na mnoha místech jak dýchne takový ta atmosféra, třeba upoutávka na divadle, posuďte sami, už jen ta jména. A s tím se setkávám často a pokračuje to i následující dny a večery.

Jeremmy Irons

Středa – den druhý – Buckinghamský palác, Madame Tussauds, China Town …

Ráno udělám čaj a toasty k snídani, venku mírný déšť tak nespěcháme. Nepřestává, ale trochu přeci jen, škoda prosedět to na pokoji, vyrážíme. Přes Trafalgarské náměstí, tam jsme hnedle, projdeme pod

Adrmirality Arch

a jsme na The Mall. Známá ulice vedoucí k Buckinghamskému paláci.

The Mall, v dáli Buckinghamský palác

Cílem je střídání stráží. Není každý den, podle kalendáře dnes ale bude. Pokud plánujete a chcete střídání vidět, prověřte si na stránkách Changing-Guard.com zda právě ve „váš“ den se bude konat. Lidí je tam dost a to jsme na místě zhruba hodinu před začátkem. Celý průběh je takový zvláštní, různě tam pochodují, smysl mi trochu unikal, ale zhlédli jsme to celé.

část parku před Buckinghamským palácem

strážný

výměna stráží

výměna stráží

Po skončení pokračujeme po constituion Hill směrem k Hyde Parku. Procházíme kolem Wellington Arch, tedy takového londýnského vítězného oblouku. Do Hyde parku tedy nezajdeme, jen kraj vidíme, na dnešní den máme ještě velké plány.

slůně před jedním domem

Máme namířeno do The Tea Terrace na Oxford Street. V Londýně je stále na co koukat, cesta uteče, ale že prý hlad, aby ne, je po poledni. Tak kam. Subway, tam se nám nelíbí a tak nakonec volíme poprvé klasiku – Fish and chips a já rybí hamburger, dohromady asi 14 liber.

Ač podle google map stojíme přímo před The Tea Terrace, nikde nic nevidím. Podle prodejny v sousedství jsme ale na správném místě. Jdu se tedy zeptat ochranky u vchodu do domu a ta nás posílá k výtahům a ať jedeme do pátého patra. Také mě to mohlo napadnout, že podnik s takovým názvem bude nahoře. no nic, jsme na místě, při vchodu se nás ujímá milá dívka, ptám se, zda stroj na selfiecicno je v provozu, prý ano, tak říkám, že si sedneme.

Interiér vcelku příjemný.

interiér The Tea Terrace a stůl

Dostáváme jídelní, no spíče nápojový lístek a pak, s ohledem na naše přání hned u vstupu, přináší i kartičku s pokyny jak objednat ono selfieccino. Pročtu, postup je vcelku jednoduchý, udělat nebo mít fotku která má na capuccinu nebo čokoládě vyfocený a buď formou SMS, tedy spíše MMS nebo přes WhatsApp odeslat na na lístku uvedené číslo spolu s číslem stolu.

Obsluhující za chvíli přicháchází, opět vysvětluje jak objednat, říkám, že jsem si to již přečetl, tak pokračuje, že tedy mám odeslat, ukazuji, že jsem již fotografii odeslal. Ptá se tedy ještě na jaký nápoj to bude, upřesňuji a pro sebe objednávám macchiato.

A je to tu, už se to nese, už je na stole. Úzasné.

Selfieccino v The Tea Terrace

Selfieccino a macchiato v The Tea Terrace

Vychutnáváme si a užíváme, platím 10,32 libry (to tedy včetně spropitného zhruba librového) a zjišťuji, že na další bod, muzeum voskových figurín nám téměř nezbývá čas. Cca 20 minut chůze. Jdeme co nejrychleji, žádné okukování a za chvíli jsme u vchodu do Madame Tussauds.

Chlapík u vchodu mi něco složitě vysvětluje když ukáži lístek, říkám, že nerozumím, tak stručně řekne, že s tímhle musíme vchodem číslo 4. Kdyby to řekl rovnou. Vchod je zavřený, jsme tam první, ale sami. Za minutu přichází další a to už nám tedy otevřou.

Pěkné, plno fotek, snad s každou figurínou se každý fotí, nás nevyjímaje.

královská rodina

Z muzea vycházíme asi 15 minut po zavírací hodině, ale nejsme zdaleka poslední.

U východu, zde jsem stihl alespoň to, opět nabídka fotografie na památku, zase nás na počátku vyfotili. žádná láce a jak jsem psal už London Eye a SeaLife, téměř nikdo ty fotografie nekupuje.

Vydáváme se na cestu zpět. Vymýšlím, že projdeme přes China Town, máme to vlastně cestou. Trochu je to zklamání, ale tak jako zajímavost dobré.

China Town

občerstvení v China Town

trh v China Town

V celé čtvrti visí nad ulicí červené balónky. Výloha s, nevím asi grilovaná slepice či co, ta zaujme dost lidí. I nabídka nezvyklých plodů je zajímavá.

Palace Theatre

Už jsme  téměř u bytu, ale cestou je ještě další ze zajímavých obchodů. Forbidden Planet. Obchod pro fanoušky známých filmů. Postavičky, modely, trička, no oči přechází.

Forbidden Planet

téma James Bond ve Forbidden Planet

téma James Bond ve Forbidden Planet

Uff, další den plný zážitků je za námi. Ovšem, je škoda večer strávit na pokoji. Tedy pár slov s Tomem, chvíli si odpočineme a večer opět vyrážíme do města. Narážíme na zajímavé obchody. Třeba obchod, ne právě malý a tam jen jídlo. Nic jiného. Pak další, jen kosmetika. Ovšem ne žádný luxus, prostě takové šminky, mýdla, holítka. Není to drogerie, mají tam prostě jen, jak bych to řekl, jen věci na tělo. Velikostí tak zde známý Lidl. Nebo obchod plný sladkostí, opět hodně velký.

království sladkostí

Čtvrtek – den třetí – British museum, Westminster Abbey, parlament …

V plánu je navštívit Britské muzeum, poslední ze zakoupených atrakcí – Dungeon, obejít parlament, Westminstery Abbey a to je asi všechno. Stihlo by se asi i víc, ale přeci jen, od soboty chodíme, mírná únava se dostavuje. Takže vlastně relaxační den, předchozí dny jsme nachodili mnohem víc.

V klidu udělám snídani, není kam spěchat, muzeum je tak 5 minut pěšky a otvírá od 10 hodin. Vyrazíme, cestou ještě za rohem koupím známky na pohledy na poště. Muzeum otevřeli o dost dřív, vcházíme, velikost  budovy je impozantní a vstupní hala s prodejnou, půjčovnou průvodců a možností občerstvit se, rovněž.

British Museum

Asi to není tak velké jako Louvre, ale i tak by asi bylo nač koukat pár dnů. Cílem je tedy navšívit expozice věnované Egyptu a zbytek, tak dokud nás to bude bavit.

British Museum

Perličkou pro nás byla tato dočasná výstava

To bych nečekal, že zrovna měny a uvnitř nebyly jen bankovky, budou tématická výstava právě v době naší návštěvy.

V muzeu jsme strávili asi 2 hodiny a vydali jsem se na poslední atrakci – London Dungeon. Cestou jsme prošli Covent Farden Market, nakoupili nějaké suvenýry, nahlídli do muzea Jamese Bonda. Tedy oficiálně je to LondonFilmMuseum, ale věnované je vlastně jen filmům jejichž hlavním hrdinou je James Bond. Vstupné 14,50, času málo, dovnitř jsme tedy nešli. 

London film museum

Pomalu jsme pokračovali k London Dungeon, cestou si dali oběd, natrefili na zajímavou lavičku.

lavička

Fronta u London Dungeon žádná, čekali jsem jen až nás bude asi dvacet. Prohlídka totiž probíhá po skupinách. Focení zakázázno, ale ono je stejně nemožné. Celá prohlídka probíhá takřka potmě. A hodnotím ji jako nejslabší bod dnů v Londýně. Jde totiž spíše o výklad, kdo neovládá perfektně angličtinu, může si občas něco domyslet, ale moc si muzeum neužije. Je to celé pojaté jako divadlo, občas hraná scénka a k tomu výklad.

Přecházíme k parlamentu, obcházíme Westminster Abbey

Parlament, tedy tohle je částe kde je sněmovna Lordů

Westminster Abbey

Cestou zpět projíždí kolem zajímavé auto, sotva stihnu vytáhnout foťák.

Hummer

Pak už jen jdeme rovnou do bytu s tím, že asi dáme na Tomovo doporučení a večer se půjdeme podívat na osvětlené London Eye, prý je to moc pěkné a osvětlený Parlament také. Takže chvíle odpočinku a vyrážíme. Vůbec, ale to už víme z předchozích večerů, vůbec je Londýn pěkný večer. On je pěkný i před den, mě se tu moc líbí. A hlavně tu není tak černo jako v Paříži.

Tom měl pravdu. Krom oka ještě vidíme Scotland Yard, ministerstvo obrany, je toho víc. Pár fotografii lepší než slova.

London Eye v noci

Scotland Yard

muzeum dopravy

Parlament

Kousek před bytem mě ještě zaujme nabídka pivnice, namalované pivo s cenou. Jít zde na dvě tedy není žádná láce.

nabídka piva

Pátek – den čtvrtý – St. Pauls Cathedral, Tower Bridge, Gherkin …

Čtvrtý? Když je to Londýn za tři dny. Jak jsem vysvětlil úvodem, začali jsme v úterý v poledne, skončíme vlastně v pátek odpoledne, takže sice čtvrtý, ale jako třetí. Plán je vlastně prostý. Jen dojít na autobus který nás odveze na letiště. Odjezd je v 15:20. Lístky už mám také, v předstihu přišly na 11,90.

jízdenka EasyBus

Na Liverpool Station to máme něco přes hodinu pěšky. Koukám do mapy a vymýšlím, že navštívíme, tedy projdeme kolem St. Pauli, Criminal Courtu, památníku velkého požáru, přiblížíme se mrakodrapu Shard, podíváme se na křižník HMS Belfast, samozřejmě přejdeme přes Tower Bridge a obejdeme London Tower.

vchod do bytu

Krátce po desáté tedy zaboucneme dveře bytu a pak i vchod do domu a vyrážíme. Za rohem cukrárna, jen se oči smějí.

cukrárna

a opodál, zajímavá kombinace, stará, historická budova a je svázána s novou, moderní.

staré a nové

Kousek dál, budova soudu. No nic extra.

Central Criminal Court

Ovšem St. Pauls Cathedral, tedy katedrála svatého Pavla, sice jen ze 17. století, takže mladice. Opravdu velká budova a s ohledem na umístění mezi domy bylo těžké ji vyfotit. Koho by zajímaly detaily, český popis je na Wikipedii.

St. Pauls Cathedral

St. Pauls Cathedral

Trasu k autobusu jsem naplánoval myslím pěkně a bez větších zacházek jsme došli i k budově Bank of England. Z boku je i muzeum, ale na něj nemáme čas. Ještě toho chceme vidět hodně, takže jen budovu trochu obejdeme a pokračujeme.

Bank of England

Památník velkého požáru Londýna je opravdu velký., vlastně se jmenuje jen stručně – Monument. Výška je 62 metrů, takže si představte pražský Petřín z kamene a uprostřed zástavby. Nedaleko, na křižovatce, dcera si naštěstí nevšimla, ale už nechtěla dál jít, ale byla tam šipka k Liverpool street, tedy místu odkud nám jede autobus na letiště.

Jenže v plánu jsou ještě další pamětihodnosti. Po malém občerstvení v EAT., mimochodem, to bych docela doporčil, tenhle řetězec, dá se tam najíst za relativně rozumný peníz a takové jako normální jídlo, žádný hamburger. Výběr sice jen asi z 5 jídel, ale těch pár dnů nám to bylo dobré.

památník velkého požáru

památník velkého požáru

Občerstveni se opět kolem Monumentu vydáváme přes most London Bridge na druhou stranu Temže. Protože pofukuje, nejprve souběžnou ulicí a potom projdeme na nábřeží pasáží jejíž jméno tedy nevím, ale jsme přímo u HMS Belfast.

HMS Belfast a Tower Bridge

Přímo u slavné bitevní lodi je možnost dát si kávu v netradičním stánku. Neuvěřitelné co vše se do tak malého autička povedlo vtěsnat.

prodej kávy na nábřeží

Pár kroků a už jsme u toho nač táhnu dceru, díky tomu ještě jde, pak to bude těžší. Tower Bridge. Někdy se i zvedá, ale prý celkem málo, nemám štěstí. Za dobu co jsme šli od Monumentu, po nábřeží, poté přes most a i obhlíželi pevnost na druhé straně žádná velká loď kvůli které by se musel zvedat neplula. Tak třeba někdy příště.

Tower Bridge

London City

Zajímavosti z nábřeží, jakési vajíčko a „bezhlavý“ člověk.

plastika na nábřeží

živá socha na nábřeží

Tower

Tower a v pozadí Shard

Kdy obejdeme pevnost, je čas na nějaké jídlo a přesně se nám jde do rány nabídka na fish and chips a ještě navíc, za nejnižší cenu jakou jsme za ty dny v Londýně viděli. Sice ve verzi s sebou, ale to nevadí, sedli jsme si venku před restaurací. Pro zajímavost, varianta s konzumací uvnitř u stolu přišla tuším na 12 liber, tedy rozdíl celkem značný.

poslední Fish and Chips a ai i nejlevněší co jsme viděli

Jdeme se projít ještě k Tower a v prodejně vstupenek a info centru v jednom mají i zajímavé exponáty.

koruna

koruna popisek

a potom popravčí špalek na kterém skončila i královna Anna Boleynová a údajně prohlásila „Doufám, že kat je skutečný odborník, mám totiž velmi jemný krk.“

slavný špalek a sekyra

slavný špalek a sekyra popisek

Nákup posledních suvenýrů a už opravdu jdeme k zástavce autobusu. Dcera sice asi už moc nevěří, ale opravdu. A opravdu je cestou Okurka“, tedy mrakodrap jménem Gherkin. Z fotek na internetu jsem myslel, že stojí tak nějak sám a není to tak, je obklopen dalšími vysokými budovami a zajímavé, uprostřed té oceli a skla kostelík St Helen’s.

Gherkin alias okurka

kostelík mezi mrakodrapy

Úplně před zastávkou autobusu ještě jdeme do obchodu nakoupit nějaké sladkosti, nechtěli jsme je tahat celý den na zádech. Najednou, že prý 15:05, zrychlujeme nákup, rychle platíme a svižně jdem k zastávce. Tam nás odbaví, nastupujeme už za deště, ale stihli jsme to. Londýn se s námi loučí pověstným deštíkem.

štěstí, že už sedíme v autobuse, začalo pěkně pršet

Cesta na letiště trvá něco přes hodinu, až na malou zácpu na dálnici probíhá celkem klidně. Letiště Stansted bylo zase překvapení. Čas je možno ukrátit si nejen prohlížením města a potéí krajiny, ale i čtením zpráv či psaním e-mailů nebo nějakým online kecálkem. Cokoliv datově náročného zapovídají pravidla autobusového wi-fi připojení

podmínky připojení v autobuse

Čekal jsem nějaké malé letiště ale bylo dost velké.Čas je možno krátit si nějakým občerstvením nebo surfováním na netu, ale připojit se k letištní wi-fi byl celkem problém a kvalita žádný zázrak. Možná šlo ale o ojedinělý problém.

připojení k wifi

Kontrola byla důkladnější, tady trocha vody v batohu neprošla jako v Praze, ale pasta na zuby ano. Vodu jsem tedy musel dopít a koupit nové pití za kontrolou. Kdo zde ještě nebyl, jako já a málem jsme na to doplatili, od bezpečnostní kontroly ke gate, je to pěkný kus cesty. Počítam tak 5 minut chůze se jde mezi obchody, taková kličkovaná to je. Jestli je tam nějaká zkratka nevím, ale nejspíš, kvůli tržbám nebude nebo bude jen pro zaměstnance.

Když už jsme konečně došli do haly kde jsme se dozvěděli číslo gate kam jít tak mě zaskočila cedule se směry a časy jak dlouho cesta asi trvá. Vzhledem k tomu, že jsme si ji vyfotil a potom jsem si uděla lfotku po příchodu ke gate 43, tedy té naší, šli jsem, celkem svižnou chůzí, 7,5 minuty. Takže si dejte pozor.

letiště je to opravdu velké, časy chůze k jednotlivým gate

Na odletu hodina zpoždění, ale v Praze jsme téměř dle letového řádu. Necháme se dovézt k autu a hurá domů.

náš zpožděný let

Návštěvu Londýna mohu doporučit, je to věc vkusu a priorit, ale pokud se někdo rozhoduje mezi Paříží a Londýnem, hlasuji rohodně pro Londýn.

a pokud se do Londýna vydáte, nezpomeňte …

To je konec výletu, můžete si přečíst o tom jaké byly tři dny v Paříži nebo jak jsme se z Paříže do Londýna dostali vlakem.