Ze Švédska po vlastní ose 4
Ubytování bylo takové poloautomatické, je tam kuchyňka, možno si udělat snídani z vlastních zdrojů, k dispozici v ceně je tuším káva nebo čaj. Nádrž téměř prázdná, u pumpy malý zmatek, v Německu najíždí z obou stran. Tím, jak jsou přehnaně ekologičtí, tedy asi většinu aut mají na benzín, nebo ten chlápek si to jen myslím když najíždím ke stojanu s naftou. Proti mě malý náklaďáček a dohaduje se, že tam tankovat nemohu, že je to jen nafta. Tak mu vysvětlím, že naše auto je naftové, couvne a nechá nás natankovat.
Hamburk, no ještě že jsou navigace. Předem jsem podle rad na internetu vybral místo k parkování, které je údajně zadarmo. Nechce se mi moc věřit, relativně dost ve městě, poblíž všeho co chceme v rychlosti vidět a zdarma? Přijíždím k místu, všude obsazeno a placené i na ulici. Navíc se koná nějaké fotbalové utkání, davy fanoušků po ulicích.
Jsme v ulici kde se má parkovat zdarma, tedy jen v části, všude plno, otáčím a že jedem tedy do podemního parkovište a jupí, někdo odjíždí. Takže parkujeme a opravdu je to zdarma. Koho by to zajímalo, byla to myslím Benard Nocht strasse.
První kroky vedou k labskému tunelu.
Projdeme samozřejmě celý tunel, z druhého břehu se podíváme na ten od kterého jsme přišli a jdeme zase zpět. Nahoru využijeme jeden v výtahů.
Kam jinam v Hamburku než do vykřičené čtvrti a proslulé Herbertstrasse. K vidění, no je taky celkem brzy ráno, tam vlastně není nic.
Přes Hans Albers Platz jdeme k dalšímu, pro mě významnému místu, náměstí Beatles.
Parkem pokračujeme přes nákupní třídu Grosse Bleichen, tam se tedy nezastavume v obchodech
k „jezeru“ fontáně Alsterfontaine
Nemilé je, že bez peněz se asi nenajíme. Placení kartou není v Německu moc rozšířené. Po bezhotovostním pobytu ve Švédsku a Dánsku je to nemilé překvapení.
Nohy bolí, ale musíme vidět radnici a pak míříme k autu. Hladoví, nenarazili jsme na občerstvení kde by brali karty a eura nemáme.
Takže až na první pumpě na dálnici na cestě domů si dáváme něco k snědku.