Mladoboleslavská padesátka – 47. ročník

by Domečkoviny · Published 29.4.2019 · Updated 29.4.2019

Rok se s rokem sešel a je tu zase Mladoboleslavská padesátka, již 47. ročník tradičního pochodu a opět s verzí pro cyklisty. Kategorie koloběžek stále není vyhlášena. Nevadí, i tak mám v plánu se vydat na trať. Tak jako v roce 2016 nebo vloni. Ouha, týden před startem je předpověď na víkend špatná, má pršet. Sleduji vývoj předpovědi, v pátek straší jen deštěm v noci, přes den že pršet nebude. Je rozhodnuto. Zvolím Mibo Royal, ta má blatníky a pojedu.

Ráno se tedy, při pohledu z okna, vůbec nechce. Do brašny krom jablka přihodím i dlouhé kalhoty. Hodí se hned před halou je oblékám přes kraťasy. Déšť sice ustal, ale teplo žádné moc není.

Na startu Mladoboleslavské padesátky

První kilometr, jako vždy, pohoda, tedy až na mokro, ale díky blatníkům jedeme v suchu. Jedeme neb jsme se na startu sešly tři koloběžky. Cyklista byl jeden, ale jak se později ukáže, kdo nás předjížděl nebo koho jsme dojeli, odhaduji počet cyklistů na 20. Spíš víc, my se vydali jen na krátkou trasu, 65 km. Druhý kilometr, to už není tak veselé, to i místy tlačíme neb to na mokré silnici v kopci směrem na Bukovno trochu klouže. První kontrolní bod, razítko a pokračujeme směr Líny, Katusice. Na konci Lín jeden pán v zahradě zapomene zavřít pusu když vidí tři blázny na podivných strojích. Prostě koloběžka je stále exotika.

Prý dnes fotíme neopravené kostely. Tak tedy první, Katusice.

kostel v Katusicích

Za kostelem v hospodě je druhý kontrolní bod. Z Katusic směr Kováň, Podkováň, Kovánec. Přiznám se, že z toho jsem vždy blázen, nevím která vesnice je která, musím koukat i do mapy.

Takže další kostelík v Kováni a po dlouhém sjezdu pivovar. Vypadá tak, nevím zda funguje, podle webových stránek se zdá, že ano. Podle opadaných písmen .. nevím, nevím.

pivovar Podkováň

kostel v Kováni

Jak už to tak bývá, po sjezdu následuje obvykle spravedlivý trest v podobě výšlapu do kopce. Směr Kovanec a poté Skalsko. Nějaká výzdoba před domem.

Skalsko mě překvapuje, pár domů je od doby co jsem tu byl naposeledy docela pěkně opravených. Možná mě jen paměť klame, nevím.

jeden z opravených domů ve Skalsku

informační cedule Skalsko

kostel ve Skalsku

Takže kostel Skalsko, jeden dům a nějaké info o obci. Dáváme svačinku, ať se ulehčí brašně. Po výjezdu ze Skalska, mezi poli, docela nepříjemně fouká a umocňuje ten pocit právě ta krátká pauza, kdy jsme vychladli. Takže šátek na krk.

Boreč, Malé Všelisy a dále, neb zbytek výpravy prý nechce vidět zámek, jedeme po cyklotrase do Pekla. Určitě zajímavější než zámek. Na konci „pekelný dům“ a po pár stovkách metrů studánka s posezením.

„pekelný dům“

studánka za Peklem

posezení u studánky

k Peklu

A o pár metrů dál Kálek.

Kálek

Drobnou nepříjemností, ale dá se to obejít, je strom spadlý přes cestu.

Zajíždět si na nedalekou rozhlednu Hradišť nemá s ohledem na počasí cenu, nebylo by moc vidět. O tom nakonec svědčí i fotka výš, s výhledem na Vrátenskou horu a Bezděz 🙂

Vrátenská hora, kupa hnoje a Bezděz

Pokračujeme tedy k poslednímu kontrolnímu bodu, pivovaru Neumann do Mělnického Vtelna. Hospoda, no ne že bychom něco nesnědli, ale pro cyklisty nepřívětivá, pokračujeme dál, myslím na hospodu v Kropáčově Vrutici. Tam je zavřeno, takže taky smůla. A taková vsuvka. Mezi Mělnickým Vtelnem a Kropáčovou Vruticí máme možnost vyzkoušet si jak se asi cítí závodnici ve slavném závodě Paříž – Roubaix. Zhruba kilometr po kostkách docela stačí. Smekám před těmi kdo onen závod jedou celý. Rovinku za Sušnem střídá nakloněná rovina, samozřejmě směrem nahoru, k obci Hřivno.

Chotětov, kostel a čas sundat dlouhé kalhoty, sluníčko docela zatápí. Teď nás čekají již jen samá pozitiva a sociální jistoty. Do Jizerního Vtelna je to vlastně

kostel Chotětov

viadukt Krnsko

rovinka, pak sešup do Krnska a opět rovinka podle Jizery do Mladé Boleslavi. Ještě před dojezdem do cíle si uděláme malou zajížďku na syslí kolonii na Radouči.