Dubaj historická
Poslední den, kupodivu dokážeme vše naskládat do kufrů a to jsme vlastně nic nekupovali. Od chůvy Manori milé překvapení k snídani, srílanské palačinky. Dělají se prý na různé způsoby, dostaneme na ochutnání dva druhy.
Takže se rozloučíme, naposledy do naší uličky pomocí aplikace bojednávám taxi, Manori nám pomůže se zavazadly k taxi a jedeme do starého města – Al Fahidi Historical District. Cestou poslední pohledy na mrakodrapy. bylo to pěkných a zajímavých 11 dnů. Konstatujeme, že je to díky booking. Tím, že zrušil rezervaci pod záminkou neplatné karty, stejné se kterou jsem platil ubytování které právě opouštíme a veškeré výdaje po celou dobu pobytu. Nebýt toho tak se tři dny honíme po Dubaji a pak týden ležíme u moře. Taxikář nás vyloží přímo na začátku staré čtvrti. Kufry mají kolečka, takže pohoda.
Máme celý den, odlet je kolem půl sedmé večer. Tak to vypadalo, nakonec jsme toho prošli celkem málo. Je nač koukat, kde posedět. Třeba do muzea kávy je vstupné tuším 10 dirhamů, v ceně je i káva, tedy na místní poměry, kdy všude stojí káva kolem 20 dirhamů, je to vlastně zadarmo.
Pokud by člověk chtěl projít všechno, většina muzeí a galerií je zde zdarma nebo za malé vstupné 3-10 dirhamů, je třeba si vyhradit na prohlídku celý den. Záleží na prioritách. Určitě je možné historickou část projít během hodiny. V jedné galerii si musím vyfotit plakát který jsme zažili. Myslím nejednou a vlastně v podobném duchu mluvila i Manori. Chůva je v Dubaji častý úkaz a není tedy divu, že je někdy děti mají raději než vlastní rodiče. Smutné, ale je to tak.
V některých uličkách jsou i obchůdky, zde třeba jeden který krom jiného nabízí z kůže vyrobené obrázky.
Nemíme samozřejmě minout zeď která byla kdysi hranicí města.
Pomalu procházíme uličky, občas posedíme na lavičice nebo v nějaké galerii.
Kousek se musí po rušné ulici a dostáváme se k bývalé pevnosti, nyní muzeu.
Pod muzeem pár kroků je spleť uliček s tržnicí, tam ale vlastně ani nejdeme, jen ji tak proletím, Trhy jsme již navštívili a neustále odmítat všechny ty prodejce je únavné. Tak jen fotka zakové zajímavé budovy, prý modlitebna.
Je čas vyrazit na letiště. Občas kolem projede taxi, většinou plný, stojím tak u silnice abych nepropásl volný když přijde ke mě mladík a jestli prý potřebuji taxi. Nejprve jsem ostražitý, ale vidím, že má na sobě uniformu RTA
, společnosti která krom MHD provozuje i taxi. Domluvíme se, že se jen skočí pomodlit a přijede, že je taxikář. Během deseti minut je u nás s autem, naložíme kufry a jedeme na letiště. Tam již na displeji svítí oznámení o zhruba dvouhodninomé zpoždění. Postavíme se do fronty. I na cestě zpět mohou kufry zdarma do nákladního prostoru a slušná nadváha je bez doplatku. Cestou tam jsme měli rezervu, zpět jsme téměř 6 kilo přes. Asi ty datle a parfémy. Káva z automatu za ceny nižší než v Praze bohužel, papírovou bankovku nechce automat vzít, ale čekání si ukrátíme kávou ze stánku. Za dvacet, jak jinak v Dubaji. Jinak, co jsem koukal na občerstvení, rozhodně to není tak jak v Praze na letišti, ceny stejné jako kdekoliv ve městě. Není tu několiknásobný rozdíl v cenách.
Nahlednem do duty free. Je to jako všude jinde. Nikdy jsem nepochopi lv čem je nákup v duty výhodný, ceny vyšší než když koupím jinde. Snad cigarety, ty by se asi vyplatily, krabička vyjde zhruba od 35 do 70 Kč.
A ještě, nepátral jseme po detailech, můžete vyhrát takové auto. Nevím zda stačí nákup nebo se kupuje los extra.
Koupím jen bonbony s velbloudem na krabičce a dvě vody na cestu a. A to je konec. Brána se otevře, nastoupíme do autobusu, přejedeme k letadlu a po neskutečně dlouhých asi 6,5 hodinách jsme v Praze. Teplota o zhruba 25 stupňů nižší, hned vytahujeme zimní oblečení a jedeme domů.
Netradiční strávení vánočních svátků mohu jen doporučit.
Všechny díly naší cesty