První dojmy z Dubaje

Proč Dubaj a co tam vidět, to jsem již psal. Nadešel den D, a s hodinovým zpožděním jsme ráno, no spíš před obědem, bylo téměř deset hodin odletěli. Dubaj je vzdálená cca 4500 km, cesta tam trvá kolem 6 hodin. Letíme i kolem hory Ararat na které prý kdysi přistál Noe se svou archou.

v pozadí bájný Ararat

Strava a pití během cesty dobré, jen ty stolečky nějaké divné. Bod zlomu do roviny je mnohem níž než moje kolena. Musel bych nějak nohy natáhnout do uličky, ale to by zase letušky nemohly rozvážet občerstvení.

stoleček v letadle

Díky tříhodinovému časovému posunu a době letu zhruba 6 hodin je to vlastně cesta trvající celý den. Takže krátce před osmou večerní, namísto půl sedmé, jsme na místě.

Uvítala nás teplota kolem 26 stupňů. Postavili jsme se do krátké fronty na víza, jak jsem psal v předchzím článku, žádnou SIM pro turisty jsme nedostali, ale ještě před odletem i na stránkách tamního operátora du tato informace byla. Takže pokud potřebujete volat a hlavně data, jistější bude dokázat na SIM pro turisty. Nevím jak naši ostatní, ale ceny T-mobile pro roaming jsou šílené, asi 69 korun minuta hovoru a 359 Kč za mega dat. Roaming jsem si tedy aktivoval jen hlasový, přeci jen, plánoval jsem nějaké placení a je třeba abych dostal SMS pro potvrzení platby.

Na to, že se jedná o velké letiště, vzdálenost k východu ve srovnání s pražským letištěm nebyla velká. První nadechnutí dubajského vzduchu, první pohled na Dubaj, sice jen letiště, ale jsme tu.

Dojmy zatím veskrze pozitivní. Odmítáme black taxi, bereme normální, s označením taxi. Jak se v příštích dnech ukáže, dobře jsme udělali. Vyrážíme, provoz docela hustý. Za chvíli už májíme Dubai frame a po Sheikh Zayed Rd pokračujeme kolem Burj Khalifa a Tolerance bridge k místu kde budeme bydlet. Šílené, po městě zhruba stovkou, kolem vesměs samá drahá auta, mrakodrapy, to se musí vidět. Nesrovnatelné s Londýnem, Paříží, Vídní. Dubaj asi bude opravdu město plné NEJ.

Dubaj Sheikh Zayed Rd

Taxík nás zaveze do tiché uličky, ridiči se nezdá, že chceme vystoupit u malé dřevěné branky, objede s námi celý areál, že tam bude určitě nějaký hlavní vchod. Jede i když mu říkám, že jsme dobře, přesně podle popisu „… the entrance is the small wooden door …“

Zaklepu, Audrey, naše hostitelka, nás přivítá. Má sice nějakou párty, ale uvede nás, projde se mnou ubytování, ukáže nezbytné, po chvíli přinese i ovladač klimatizace. Jsme „doma“. Jen trochu vybalíme a jdeme se podívat by bylo něco k snědku a kde je to moře. Obojí je pár kroků.

Moře je opravdu pár kroků, vydáme se i když je tma.

Dubaj pláž a moře

Hned při cestě pro něco k snědku, no jezdí tam mnoho, na naše poměry, luxusních a neobvyklých aut. Například tohle, no krása.

Dubaj auto na ulici

Když míjíme autobusovou zastávku, nelze si nevšimnout, že je tam klimatizace. Při procházkách přes den to občas i využijeme k ochlazení, na chvíli si zalézt do klimatizované zastávky.

Dubaj autobusová zastávka