Třeboňsko na koloběžce – na západ
Pokračování stručného popisu o cestování třeboňskem na koloběžce. Začátek je v článku Třeboňsko na koloběžce – na sever. Takže druhý den byl cíl jasný, měl být splněn nejhlavnější cíl celé výpravy a to návštěva Třeboně.
Poučeni z večerního návratu hroznou stezkou po turistické, kam nás zavedly mapy, pravda, nastaveno horské kolo, ale myslím, že místy ani na tom horském kole by se to nedalo, hledáme lepší trasu. Krása, stačí vyjet asi 300 metrů do kopečka od penzionu a jsme na slušné asfaltce. Míjíme jez
a opět kolem zámku Jemčina a vlastně, až asi na kilometrový úsek rozbité polní cesty, stále po asfaltu. V Novosedlech nad Nežárkou kostelíček, zajimavá fasáda na jednom domě a nelze odolat nabídce místního pekařství. Borůvkový koláč byl tak dobrý, že ani fotku nemám.
Z Novosedel po slušné cyklostezce k Hodějovickému rybníku kde se chvíli kocháme labutím dorostem
a pak již k jednomu z hlavních cílů dnešního dne, rybníku Rožmberk. Nejprve projíždíme kolem přelivu, už ten bere dech, že až tolik vody může být a vzápětí jsme na hrázi. Údajně je dlouhá 2,5 km, tachometr ukázal asi 2,1, ale asi to měří jinak.
Občerstvení na konci hráze odmítáme, že si dáme něco až v Třeboni. Také tedy cena asi 85 za 100 gramů rybích hranolků, no celkem dost nám to přijde. Cesta po silnici ubíhá a jsme tu.
V Penny doplníme vodu a vzhůru do víru maloměsta. Park, Bertiny lázně a kolem Zlaté stoky na náměstí. Je čas na ukojení hladu, láká množství zahrádek, vybíráme tu u restaurace Zdejší kuchyně. Asi lepší odejít, ale zůstáváme, ceny … škoda mluvit. Takže místo hranolků za 85 je tady máme za 189, pravda 150 gramů. A 49 za brambory.
Něco po obědě? Zmrzlina, to je všude, zkusíme lázeňské oplatky. Za 15 kousek. Já zkouším speciální, no žádný zázrak a ani další příchutě nejsou moc dobré. Takové moc přeslazené, těsto také není dobré.
Raději popojedeme přes náměstí k zámku. Na nádvoří jakási skulptura, těžko říci co má vyjadřovat. Nezdržíme se dlouho a po pár metrch po zámeckém parku míříme k rybníku Svět.
Pěkný, na hrázi celkem rušno. Jednak přístaviště s nabídkou okružní plavby vyletní lodí po rybníku Svět a pak, dojde se tudy k Schwarzenberské hrobce. Tu obklopuje parčík, platí tu zákaz jízdy na kole. Když se po chvíli objeví, nestačím žasnout, taková budova. Bylo by třeba mnohem více fotek, ale pro představu alespoň dvě.
Obejdeme hrobku a pokračujeme v putování, dnes je to opravdu po rovinách, namířeno máme do Lomnice nad Lužnicí. Cestou, co jiného lesy a rybníky. Ty už ani nepočítáme. Celkově je to tak trochu nezvyk, není tu jako nic vidět, u nás je vždy v dáli nějaký kopec, tady člověk vidí jen nejbližší les, pole, ves a samozřejmě rybník.
V Lomnici, že dáme večeři, ale ouha, To bych nečekal, že v takovém městě budou, co jsme našli, jen dvě hospody. První zamítáme, nemá zahrádku a nechat kolboěžky na ulici se nechce. Zachraňuje nás restaurace Eden. Kuchař je sice na dochodu, ale řízky ještě udělá.
Po večeři nás čeká jen rychlý přesun do penzionu. Jeden z daňků na zahradě jednoho domu v Kolencích, potom krásný sjezd z kopečka od Novosedel směrem k zámku Jemčina, polní cesta, asfaltka a jsme „doma“. Pivo či víno v Bumbálce na dvoře penzionu a jde se spát. Rekapitulace dnešního výletu dle Endomonda.
Koho by zajímalo co bylo
Třeboňsko na koloběžce – na sever
a jak to pokračovalo
Třeboňsko na koloběžce – na jih
Třeboňsko na koloběžce – kam nás kola …