… a možná budou i zubři
Jaro, sluníčko, abstinenční příznaky po zimě velké, takže první výlet na koloběžce v letošním roce. Po chladném týdnu byl příslib krásného víkendu, toho se musí využít. Volba padla na oboru Židlovice v bývalém VVP (vojenském výcvikovém prostoru) Ralsko. Prý tam jsou zubři. Prý. Byl jsem tam a zatím neviděl. Jednou to vyjít musí. Pro jistotu i náhradní body výletu – konečně, byť to má člověk „za barákem“, se podívat na letiště Hradčany a možná, možná i na zmrzlinu do Stráže, ale je to prý zavřené. Webové stránky tedy nefungují.
Takže start. Start od fotbalového a tenisového hřiště v Osečné. Dříve se tam mohlo i nechat auto, dnes je to zapáskované a značky, sice ne dle předpisů, striktně dle zákona by se jimi člověk nemusel řídit, ale že zákaz zastavení a soukromý pozemek. Nevadí, na náměstí je to kousek, nechám auto tam.
Osečná u hřiště, místo startu výletu za zubry
Start mírně do kopečka, ale jen mírně a pak zas do kopečka. škoda jen té hrubé silnice, jinak by to frčelo parádně. Aź po či spíše pod Těšnov. Pak se asfalt mění v cestu různé kvality, sluníčko stoupá, sice ne moc, ale cesta do kopečka zahřeje. Vybavuje se říkanka „V Náhlově koza prdí a v Zábrdí to ještě smrdí“
Po Těšnovem začíná táhlé stoupání k oboře.
Vstup do obory je otevřený, a těžké je pochopit, jak je myšlena cedule o zákazu vstupu. Zda se jedná o celou oboru nebo jen o klidovou zónu. Každopádně cyklisté jezdí dovnitř i ven.
informace o zubrech v oboře Židlovice
vstup do obory Židlovice
Bezděz je v oparu. Asi po kilometru tedy odbočka z cyklo 25 na 241. Třeba budou vidět. Občas nějaký zvuk, který tedy nevím jaké zvíře vydává, občas nějaký dravec nad hlavou, datla poznávám. To je tak všechno. Zubři ani dnes nikde žádní. Takže zase někdy příště.
Kousek za výjezdem z obory ostrá levá, vůlbec nebyla značená a po VLS k areálu u Vojenských lesů. To mají asi na privátní oslavy vybudované, před dvěma lety jsem tam jel právě v okamžiku kdy se tam konala obrovská párty. Tekže čas na to něco sníst a vydat se k letišti.
Fascinuje mě tedy ten prostor. Obrovská betonová plocha, ale opravdu velká. Kluci tam testují co dá motorka, za moment se ztratí, na konec dráhy není vidět. Nakoukneme do pár úlů, UL, lidově hangárů, projedem jednu parkovací plochu pro vrtulníky. V hangárech je buď prázdno nebo posypová sůl. Až dále vidíme nějaké obydlené, buĎ tam mají svoje malá letadla v některých se podniká, na severní straně je pila a možná i další, nevím. Celkem dost bruslařů se pohybuje po pojezdových drahách. Na hlavní cyklisté ani chodci nesmí. Tam se prohání motorky a startují či přistávají letadla. Podle různých zdrojů je dlouhá 2,5-2,8 km a široká prý 90 metrů.
nedávné silné větry jsou znát i na přístupové cestě k letišti
letiště Hradčany – první pohled
jeden z hangárů
a další, zabydlený
vstup do nějakého bunkru na okraji letiště
hlavní dráha
Opouštíme letiště a kolem bývalých vojenských budov a později paneláků v různém stavu
přes Ploužnici míříme na Hvězdov a dál kolem soustavy rybníků kolem plotu obory na rozcestí k památníku generálmajora Sochora. Cestou zachraňujeme život před přejetím autem či cyklistou párečku žab.
A konečně památník.
památník generálmajora Sochora
Parádní sjezd k Hamru. Žízeň je veliká, ale usoudíme, že na poslední dva loky těch asi 7 km do Osečné zvládneme a tedy zajížďku do Hamru a také na zmrzlinu rušíme. Nezmokli jsem a jsme tu, tedy zpět v Osečné. Sluníčko stále pěkně svítí, začínám cítit obličej. Dobrý výlet, trasa pro koloběžku a případně cyklisty pohoda, žádné velké kopce, zážitky, pokoukání .. spokojenost.
Osečná a Ještěd
